Lidé kolem

Přestože autorsky, interpretačně či jinak se další lidé na albu „Mobilis in Mobili“ nepodíleli, byly a jsou osoby, které zanechaly „nějakou stopu“, a s menším či větším vlivem se občas podílely na atmosféře v kapele nebo jejím díle v té době. Informace ale musí laskavý čtenář brát i trochu s nadhledem, uvědomujíc si existenci „muzikantské latiny“.

Vladimír Vitonský

„Dědek". Zvukař na mnohých živých akcích. Tehdy, ještě jako starý mládenec bydlící u rodičů, se proslavil výrokem: „Rodiče jsou povinni se starat o své děti do 60 let věku dětí“.

Aleš Opletal

Někdy řečený “Oploš“ nebo „Welner“. Extravagantní, hlasitý, roztomilý klaun, příležitostný bedňák, manažer - iluzionista, odborník na Rychlé šípy.

Petr Podzemný, Zdeněk Macháň

„Bóďa". Řízný fotbalový stoper, řidič autobusu, bedňák a bedňák osvětlovač. Nad hlučícím motorem busu Škoda RTO padl za ospalé jízdy lednovým večerem při návratu z prvního (a posledního) turné v roce 1990 směrem ke klimbajícím muzikantům památný výrok: ......“tady je zima jak v tulení prdeli !!!“.

Druhý jmenovaný ("Benďa“), býval kdysi kytaristou a zpěvákem regionální skupiny „Atlantic“ (a taky lamačem dívčích srdcí).

Milada

Tak trochu přispěla k tomu, že na „Tarantula“ od jisté doby přestaly chodit holky. To když začala chodit s „Dodošem“, kterého si nakonec vzala (za manžela - dosud). Zájem holek o kapelu musel svým příchodem zachraňovat Viktor.

Vladimír Hajduk

Basista. Asi rok působil spolu s Pavlem a Kevém v triu „Psí deka“. Naučil Pavla hrát na bicí. Obětavě mu totiž dělal dlouhé hodiny basový metronom. To vše v roce 1982. Neskonale zručný člověk. Na basu komplet vlastní výroby si sám stvořil i struny !!! (To je pravda). Také malíř, grafik, řezbář.

Lev Kment

Řečený „Levek", bohém. Manažer v té době. Hochy naučil po každém „kšeftě“ (v noci) jezdit „na motorest“ (ve Starém Jičíně). V hospodě si zásadně dával k jídlu kachnu. Ale jen maso. Knedlíky a přílohami opovrhoval („nežral je“ a nechal je ležet ...). Na fotce je studio v Bulharském kulturním středisku v Ostravě, kde se fotil plakát Tarantula 1989. (Levku, pošli mi nějakou lepší fotku ...).

Zuzana

Za každou písní Mobilis in mobili je něco ukryto. Za rádoby duchaplnými poselstvími a moudrými sděleními se často skrývá kousek nějaké tužby, nesplněného přání, nějakého prožitku, který s člověkem zamává, vysoko nastavené laťky nebo i trochu exhibice vlastního ega. V případě „Ráchel" a „Nautilus" je to – Zuzana (Zuzka). Nakonec - i ty oči na obalu MIM měly být její ...

Eda

Eda Hanák. Velmi zapálený technik z New Jersey, který dokázal celé hodiny nadšeně vyprávět napínavé příběhy o moderní audiotechnice. Měl krásnou sestru. Byl velmi obětavý, což několikrát prokázal po některých akcích, jejichš společným jmenovatelem bylo nadlimitní množství alkoholu. (Dokázal se nezištně postarat o druhé).

Slayeři

Kluci Králíkovi. Blonďatá dvojčata, která nevynechala jedinou akci „Tarantula" v okolí Hranic. Jeden byl fanda kapely „Slayer" druhý „Destruction". Měli to vyšité na „džiskách". Potom z nich vyrostli drsní hoši.

Michal Furár

Řečený Grizzly. Jedna slečna mu ale říkala „Lvíček“. Přirozený muzikant. Jižan. Pohodový společník. Původně klarinetista. Hrál s Dodošem v tatrovácké dechovce, kde měl jisté kázeňské problémy. S Pavlem a Kevém hrál kytaru po nějakou dobu v zábavové kapele v roce 1985. V roce 1991 vystřídal Kevého v „Tarantula“.

Hoši z osady „Kamenec"

I když mají odlišné hudební kořeny, vždy fandili, smáli se na kluky a po cestě na „Malé nádraží" zastavili u zkušebny „Tarantula" ve Hřbitovní ulici a rokovali s hochy z kapely. Památný výrok: „More, to Citron! .... Ne! - To Tarantula"!